Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie Klubu

HISTORIE HANÁCKÉHO VOLÁČE, ČESKÉHO VOLÁČE SEDLATÉHO ROUSNÉHO A KLUBU DŘÍVE KLUBU HANÁCKÉHO A ČESKÉHO VOLÁČE SEDLATÉHO ROUSNÉHO POZDĚJI I POMOŘENSKÉHO A ANGLICKÉHO VOLÁČE DNES ZKRÁCENĚ KLUB VELKÝCH VOLÁČŮ

Rád bych vás seznámil s historií vzniku klubu a vůbec s historií původu hanáckého voláče a voláče Českého sedlatého rousného.

Nejsem ani pamětník ani historik a proto jsem oslovil př. Tichého o možnost použít informace z jeho knihy Naši velcí voláči, která vyšla v r.2005 a hned mě ujistil, že mnoho nových informací nezjistím. Použil jsem také informace ze zprávy př. Lukovského přednesené u příležitosti oslav 60 založení klubu.

V naší holubářské literatuře je běžně uváděn začátek vzniku a šlechtění hanáckých voláčů do let 1875-1900. Z korespodence mezi nadšeným prostějovským chovatelem Ondřejem Lokůvkou a majitelem časopisu Zvířena Antonínem Králem roku 1923 a 1924 vyplívá, že k náhodnému křížení moravských pštrosů s anglickými voláči došlo před sedmdesáti lety. Toto zjištění tak posouvá začátek vzniku do padesátých let devatenáctého století. Tím pádem neznáme jména prvních šlechtitelů. Známá jména – Ondřej Lokůvka, Jan Poláček, Alois Reichel, Zoubek, Sobotka, Hýža – spadají již do století dvacátého. Ti ještě zažili původní nevhodné pojmenování „volatý pštros“. První světovou válku přežilo jen málo těchto holubů,ale velmi krátká doba od návratu chovatelů z války k uznání nového plemene svědčí o našení s jakým se vrhli do opětovného křížení „volatých pštrosů“ s anglickými a pomořanskými voláči. S dřívějšímí získanými zkušenostmi šlo vše snadněji a rychleji.

Na olomoucké výstavě v říjjnu 1924 byl vystaven pár modrošupinatých voláčů, které vystavoval pan Poláček z Prostějova pod názvem „ moravští pštrosi volatí“. Následně po dodání snímků od pana Lokůkky vyšel propagační článek o tomto voláči. Propagace hanáckých voláčů, kterou Ondřej Lokůvka rozpoutal, dala podnět ke schůzce v Nákle dne1. Února 1925. Zde se sešli zástupci Holubářsko-drůbežnického spolku z Prostějova, Holubářského spolku z Nákla a známý holubářský spisovatel Josef Vrbka, kteří vypracovali návrh standartu hanáckého voláče. Ve Zvířeně byl tentonávrh zveřejněn 10. června 1925. Ještě v roce 1925 byl standart schválen a hanáčtí voláči uznání za samostatné plemeno.

Zveřejnění vzorníku, jeho schválení a uznání hanáckých voláčů za nové plemeno poskytlo podnět k zdokonalování stávajících rázů a ke šlechtění rázů nových. Zapojili se i noví mladí chovatelé: FrantišekHýža, Hynek Sláma, bratři Vít a František Zlámalovi, později ještě Miroslav Sadílek a Emil Hrabánek. Tito chovatelé mají také největší zásluhu, že hanáčtí voláči přežili druhou světovou válku. Po druhé světové válce nastupuje další mladá generace, z nichž nejznámější jsou Leo Lukovský, František Kolášek, Adolf Plachý a Valentin Chren. V poválečném nadšení se chovy rychle zkvalitňují a je to patrné už na celostátních výstavách v roce 1946, kde vzbudili pozornost černí a černí šupkatí a v letech 1948 a 1949, tam už upoutali modří černopruzí. O propagaci hanáckých voláčů v této době se svými články v odborných časopisech velmi zasloužili Vojtěch Mrštík a Jindřich Voráček. Po zkušenostech z chovu hanáckých voláčů zasílají své připomínky Svazu prostějovští chovatelé v čele s Hynkem Slámou, aby upřeshili vzorník ve věci správného opeření nohou, barvy peří rousů a supích per. Těchto připomínek bylo využito ve vzorníku vydaném v roce v1953. Na přelomu padesátých a šedesátých let se objevují na výstavách nově vniklé rázy modrý bělopruhý a zásluhou Hynka Slámy i kvalitní žlutí. V následujících sedmdesátých letech můžeme spatřit na speciálních výstavách vždy pouze několik desítek hanáckých voláčů a vystavovatelé byli pořád stejní, zlepšování rázů bylo patrné pouze u modrých černopruhých Lea Lukovského a trvale vysokou úroveň udržoval Hynek Sláma , Mareš a začínal mladý chovatel Dušan Labuda se svými černými šupkatými hanáky. Další generace chovatelů hanáckých , která se vrhla dozáchraných prací v osmdesátých letech minulého století má následující podobu : Jan Cink, František Dorazil, ing. Josef Festa, Mikuláš Hamy, Josef Kutich, Ervin Labuda, Václav Mikeš, Miroslav Rýša, Josef Svozil, Josef Švach a Václav Tichý. Všichni společně s dříve jmenovanými mají zásluhu na snad posledním, trvalém vzkříšení nádherného plemena voláčů.

U jednoho jména je třeba se zastavit a to Hynek Sláma( nar 30.3.1907, zemřel 14.10.1999)

 

Historie Českého voláče sedlatého rousného je opravdu ošemetná věc napsal př. Tichý ve své knize. Od druhé poloviny sedmnáctého století se dá usuzovat, že tam je žačátek vzniku všech plemen, kterým dnes říkáme stará. Vzhledem k tomu, že české voláče sedlaté rousné řadíme mezi nejstarší naše plemena, můžeme věřit tomu, že začal vznikat právě v této době. Písemné záznamy nejsou, literatura neexistuje, spoléhat můžeme jen na ústní podání. Před více než sto lety i později uváděli všichni němečtí autoři jako zemi původu sedlatých rousných voláčů Čechy, Sasko a Durynsko. Další autor v roce 1905 ve svém díle píše“jeho vlast je Rakousko zejména Čechy“ O Sasku a Durynsku se nezmiňuje. V dalším díle vydaném koncem 19 století v Berlíně je uvedeno, že uznávanou domovinou těchto voláčů jsou Čechy a Německo, a že zvláštní oblibě se těší a Sasku a okolí Lipska. Součastní němečtí autoři uvádějí jako země původu pouze Sasko a Durynsko. Totéž uvádí i posledně vydaný německý vzorník a s ním i vzorník EE. Jiný součastný německý autor Martin Lindner píše v knize „alles über rassentauben, že faktem je a na tom se shodují všichni seriozní znalci voláčů, že původ sedlatých rousných voláčů má své kořeny v Čechách a na Moravě. Až do konce 19. století se čeští chovatelé zvlášť nestarali o své holuby s nízkým a vodorovným postojem, skrovným opeřením nohou a sedlatou kresbou. V první polovině 20. století nastoupilo plemeno dnes v Německu zvané „Obráceně křídlý voláč“ svou vítěznou cestu do Saska. Byli to sasští chovatelé, kteří křížením tohoto plemena mimo jiné s pomořanskými voláči, vyšlechtili plemeno větší a silnější, poměrně krátké a skrovně opeřené nohy výrazně zlepšili a následně především v Bavorsku, bylo toto plemeno trvale vylepšováno a bylo přivedeno k vysokému rozkvětu.

V naší literatuře z roku 1974“ vzorník plemen holubů „autorů Čermák a Župka je u českého voláče rousného uveden původ Čechy. Ve vzorníku plemen holubů autorů Havlín, Petržílka z roku 1993 není uvedeno vůbec český ale jen voláč sedlatý rousný. Ve vzorníku vydaném v roce2008 autory Ráček ,Chrastil a Lukovský je uvedeno jen voláč sedlatý rousný původ Sasko a Durynsko. Až UOK chovatelů okrasných a užitkových holubů vydala v roce 2011 publikaci „Národní plemena okrasných holubů České republiky kde uvádí název na správnou míru Český voláč sedlatý rousný původ Čechy ( Praha a oklolí), do dnešní kvality došlechtěn v Německu.

Podle vzoru chovatelů ostatních národních plemen volali chovatelé hanáckých voláčů po vzniku speciálního klubu, ve kterém by se mohli sdružovat a odborně sjednocovat směr šlechtění. Protože mnozí chovatelé hanáckých voláčů chovali také české voláče sedlaté rousné, byl klub založen pro chovatele obou těchto plemen.

Ustavující schůze byla svolána na 14. října 1956 do Olomouce, kam bylo pozváno 52 zájemců o členství. Nemalou měrou se o tento historický okamžik zasloužil i Miroslav Nepustil z Olomouce, který však sám žádné z těchto plemen nechoval. Od založení klubu začaly být každoročně pořádány speciální výstavy. Jejich zásluhou docházelo k častějším stykům mezi chovateli, lepšímu celkovému přehledu o kvalitativní úrovn plemen a snazšímu výběru nových zvířat do chovu, z čehož měli prospěch všichni. Tato možnost pružnější spolupráce zrychlila snahu zdokonalit a ujednotit typ hanáckých voláčů, což se skutečně v krátké době podařilo. Prvním předsedou klubu byl zvolen př. Hynek Sláma a jednatelem př. sadílek. Na tehdejší schůzi se také dohodlo, že noví členové vystaví na připravované mezinárodní výstavě v Brně. Bylo tam vystaveno 40 hanáckých voláčů ( Sláma , Sadílek, Reichl, Plachý, Lukovský) a 38 českých voláčů sedlatých rousných(Soukup, Šváb, Sláma, Bureš, Hrabánek).Stejné složení vedení klubu bylo až do roku 1961 kdy odstoupil Hynek Sláma a od té doby žádnou funkci nepřijal. Předsedou se stal Sadílek Miroslav a jednatelem Lukovský leo. Speciální výstavy klubu se konaly většinou v Olomouci při příležitosti konání běžné výstavy, případně v okolí Olomouce a toto vždy domlouval Hynek Sláma. Po zvolení předsedy Jaroslava Richtra se výstavy přesunuli do Bílovce a veškeré starosti s pořádáním klubových výstav byly na manželích Richtrových. Vzhledem požadavku některých slovenských chovatelů se dvě výstavy ukutečnily na Slovensku a to v Topolčanech v roce 1971 a v roce 1973 v Adamovských kochanovcách. V roce 1988 se speciální výstava ještě uskutečnila v Suchdole a od roku 1989 několik výstav v Mikulově. Od roku 1992 se konají zde v Litovli. Když v roce 1981 převzal funkci jednatele Václav Tichý byl zpracován a vydáván každoročně nový adresář členů Klubu,

jemuž předcházel dotazník, který byl rozesílán k vyplnění všem členům Klubu. Dotazník zahrnoval- kromě změn v adresách telefoních číslech apod. - veškeré údaje o chovech. Které rázy, kolik chovných párů chovatel chová a kolik mláďat během chovné sezony odchoval. Z těchto údajů byla pak sestavena přehledná a podrobná tabulka, z které bylo možno vyčíst, jak který ráz plemene prospívá, vázne, či vzniká nový. Tato velmi prospěšná činnost členů Klubu je zachována do dnešní doby.

Znovu získaná svoboda v roce 1989 vedla rozdělení Československa. Tím pádem z našeho klubu odešlo šestnáct slovenských chovatelů, aby si založili svůj vlastní klub na Slovensku. V roce 1990 byl zvolen předsedou našeho Klubu dlouholetý chovatel hanáckých voláčů Leo Lukovský za odstoupivšího Jaroslava Richtera. Nastalo období, ve kterých rostl počet chovatelů hanáckých voláčů, vznikaly jejich nové rázy a zvyšovala se i jejich kvalita. Čeští voláči sedlatí rousní poněkud zaostávali za zájmem chovatelů a tím pádem i v kvalitě.

 

Pro přehled pamětníkům a pro informaci mladším uvedu informaci zapojení členů do funkcí ve vedení klubu od roku 1964 od kdy přítel Tichý vedl záznamy.

Funkci předsedy byl zvolen:

 

1956 Sláma Hynek 

1961 Sadílek Miroslav 

1964 Richter Jar. 

1981 Růžička Vlastimil 

1984 Richter Jaroslav

1990 Lukovský Leo 

2000 Dorazil František

2012 Labuda Ervin 

 

                                                                         jednatel klubu J. Brachtl

 
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  

Statistiky

Online: 2
Celkem: 95211
Měsíc: 1935
Den: 75